o knize
Poselství Grálu od Abdrushina
Ve Světle Pravdy
Abdruschin, Abdrushin nebo Abd-ru-shin?
Kristus, Ježíš, Mesiáš, Spasitel. Všechna tato pojmenování náleží téže osobě. Také nikoho nenapadne protestovat proti tomu, že jméno Božího Syna má v různých zemích odlišnou podobu: Jesus, Jesu, Íosa, Gesù, Иисус, Ježíš...
„Nechtějí-li dnes mnozí protivníci víry ničeho více vědět o Božství, nemůže to nic změnit na skutečnostech, o kterých se zmiňuji. Lidem je třeba jen vypustit slůvko „Bůh“, zahloubat se vážně do vědy, a pak najdou přesně totéž, jenomže vyjádřeno jinými slovy.“
„Řekneš-li tedy: Podřizuji se dobrovolně stávajícím přírodním zákonům, protože je to k mému dobru, anebo mluvíš-li: Odevzdávám se do vůle Boží, která se projevuje v přírodních zákonech, anebo v oné nepochopitelné síle, která pohání přírodní zákony... je tu nějaký rozdíl v účinku?“
(Poselství Grálu od Abdrushina, přednáška č. 3: Mlčení)
Pokud není problém to, které ze jmen je použito pro pojmenování Božího Syna nebo dokonce na pojmenování Nejvyššího, proč by se mělo bazírovat ve jménu Abdruschin na písmenku „c“?
Obsah a forma
Někteří lidé zastávají názor, že když bylo jednou na Poselství Grálu napsané jméno „Abdruschin“, musí to tak být bezpodmínečně dodržováno, a zase na přednáškách, které vznikly později, když Oskar Ernst Bernhardt začal používat pseudonym „Abd-ru-shin“, musí být bezpodmínečně užíváno pouze jméno Abd-ru-shin – přesně tak, jak to bylo kdysi. Ví ale někdo z nich, kvůli čemu byly tyto jména v různých časových obdobích použity?
Jméno Abd-ru-shin není arabského původu, jak se to často tvrdí – Arabové toto jméno ani neumějí přeložit, ale toto jméno bylo kdysi dáno jeho nositeli podle Božího příkazu Is-ma-elem, v říši Ismánů. Autor Poselství Grálu tedy ve skutečnosti upravil původní podobu jména Abd-ru-shin na jméno Abdruschin kvůli německému národu, který používá namísto „sh“ písmena „sch“. Německý národ byl přece povolaným národem – proč by tedy neměla být forma tohoto jména přizpůsobena výslovnosti německého národa? Stejně tak byly odstraněny i pomlčky, protože v evropských jménech se tímto způsobem nepoužívají. A když bylo toto povolání německému národu odejmuto, proč by neměla být znovu forma jména přizpůsobena tak, jak to vyžadují změněné okolnosti? Vždyť to, co je důležité, je pouze význam slova či jména, „co“ nebo „koho“ jméno označuje, ne jaké písmenka byly ve slově použity. Forma kromě nesení obsahu nemá žádný vlastní význam.
Krátký příběh namísto dlouhých slov
Kdysi dávno byl založen řád chudých mnichů. V jejich stanovách bylo mimo jiné napsáno, že mniši mají nosit jednoduché roucho z ovčí vlny. Staletí bylo toto pravidlo dodržováno, dokud jednoho dne nevyvstaly mezi mnichy pochybnosti: „Proč máme nosit hábit z ovčí vlny? Nemůžeme se oblékat do něčeho jiného? Je to příliš drahé...“
Když se dostaly pochybnosti mnichů až k nejstaršímu z řádu, zhrozen slovy o staletími prověřených stanovách rázně promluvil: „Nic se nesmí upravovat. Vše musí zůstat tak, jak to je. Nebo si myslíte, že jste větší, než ten, kdo to tak určil? Zakladatel našeho řádu tak rozhodl v moudrosti, z níž neustále čerpáme, a která udržuje náš řád již po staletí. Musíme bezpodmínečně dodržovat všechno, jak to určil on.“
Ale ujištění starého mnicha nepomohla a stále více mnichů začalo o nařízení pochybovat. Kdo se však nespokojí se slepou vírou a nebojí se hledat pravdu, najde. Mniši nakonec zjistili, že v provincii, z níž pocházel zakladatel řádu, se kdysi chovaly ve velkém ovce, a látka utkaná z ovčí vlny byla tehdy nejlevnější.
Mniši současně s lepším pochopením stanov řádu získali i poznání, že doslovné dodržování toho, čemu člověk nerozumí, není správné a může vést k omylům.
Abdruschinova vůle?
Pokud se chce tvrdit, že jméno Abdruschin se musí používat proto, že taková byla vůle autora Poselství Grálu, měli bychom se zeptat, zda to byla i jeho poslední vůle. Pokud se podíváme na období od roku 1937, tak zjistíme, že přestal pseudonym Abdruschin v poněmčené formě zcela používat a vrátil se k původní verzi jména Abdrushin, kterým se i podepisoval.
Tedy pokud mluvíme o Abdrushinově vůli, v platnosti by měla být jeho poslední vůle. Vždyť podobně je to i při pozemských záležitostech. Pokud někdo napíše testament, a ten bude celý jeho život v platnosti, ale na sklonku života tento testament změní, zůstává v platnosti výlučně jeho poslední vůle, jako by předchozí rozhodnutí nikdy neexistovalo. A stejně to platí i v duchovní oblasti. Pokud člověk třeba i celý život koná v něčem nesprávně, ale nakonec přece jen toto konání pozná jako špatné a změní se, platí již pouze jeho nově dosažený duchovní stav.
Použití jména Abdruschin, Abd-ru-shin a Abdrushin
Oskar Ernst Bernhardt začal používat pseudonym Abdruschin v období, kdy začal vydávat časopis Gralsblätter (Listy Grálu). Ten vycházel v Německu v letech 1923 – 1930. Stejně tak psal pod pseudonymem Abdruschin i v časopise Der Ruf (Volání) v letech 1927 – 1929.
V časopise Die Stimme (Hlas), který vycházel v roce 1937, však již nepoužil jméno Abdruschin ani jednou, ale pouze verzi bez písmene „c“. Protože tento časopis byl psaný v němčině a pro německé čtenáře podobně jako jiné texty, pod kterými se Oskar Ernst Bernhardt podepsal jako Abdrushin, je evidentní, že tato změna jména platila stejně tak i pro německý národ.
Podobná změna se dá vidět i v knižním vydání přednášek. Pokud je v textech Poselství Grálu použito výhradně pouze jméno Abdruschin, v přednáškách Doznívání k Poselství Grálu I. je již použité i jméno Abdrushin, bez písmene „c” a bez pomlček:
V tom spočívá soud: Oni sami již nemohou přijmout poslední milost Boží! A všichni duchovně líní lidé, kteří jako neschopní propadli soudu, budou se ptát:
„Jak může Abdrushin – Imanuel dokázat, že je Syn Člověka?“
(Přednáška č. 56: A když se lidstvo zeptá...)
„Protože je nyní pozdější stvoření zdlouhavým vývojem lidských duchů a jejich úpadkem vlivem jednostranně pěstovaného rozumu zatemněno, muselo být zasaženo. Aby bylo všechno v čem lidstvo chybovalo opět pomocně napraveno, byl Parzival s hrubohmotností spojen v Abdrushinovi. Abdrushin byl tedy Parzival a proto také Imanuel skrze dále vedené bezprostřední spojení záření, jehož provedení stálo velké přípravy a námahu. Skrze jeho bytí na zemi mohla být pozdějšímu stvoření opět dána potřebná síla Světla k očištění, posile a pomoci všemu duchovnímu a skrze ně dál pokračovat do celého pozdějšího stvoření.“
„Země se tedy stala poslední pevností Světla na půdě Světlu nepřátelské. Proto je také zde zakotven konečný bod Světla. Čím více se den ode dne napíná bezprostřední linie trojjedinosti Světla: Imanuel – Parzival – Abdrushin, tím citelnější a viditelnější bude účinek síly v Boží vůli, která zjedná pořádek a všechno násilně narovná to, co lidstvo pokřivilo, tedy, pokud se to ještě nechá narovnat. Co se narovnat nenechá, musí být zlomeno. Něco mezi tím síla Světla nikdy nepřipustí.
V přímém napätí tejto línie Svetla sa svet najskôr zachveje od Božej sily, a iba potom ľudstvo spozná Imanuela v Abdrushinovi!“
(Prednáška č 57: Buď Svetlo!)
Podstatné a nepodstatné
Abdrushin žádal od lidí, aby věnovali pozornost pouze jeho dílu „Ve Světle Pravdy“, ne jeho osobě. Nebo chceme dělat znovu stejnou chybu, před kterou jsme byli varováni, a namísto Pravdy se budeme zabývat budováním kultu osobnosti nositele Pravdy? Vždyť jen když uznáme Pravdu, uznáváme i jejího nositele. Proč se tedy přikládá taková důležitost tomu, zda je na knize napsáno jméno Abdruschin s „c“ nebo bez? Změní se tím v jeho díle co jen zrnko pravdy?
Také všechny tři verze jména používal Abdrushin sám. Proč se tedy zabývat písmenem „c“ nebo pomlčkami ve jméně? Je to opravdu tak důležité? Není to spíše mrhání časem a energií, kterou bychom mohli a měli využít užitečnější? Vždyť kdo z nás si může říct, že už žije plně podle Slova Pravdy? Nebo si myslíte, že používání písmene „c“ či pomlček vám umožní lépe porozumět Pravdě, nebo se stát lepším člověkem?
Namísto závěru
Abdrushinovy slova v odpovědích na otázky, zveřejněné v časopise Listy Grálu č. 3-4-5, série II, str. 87:
Otázka: Proč si autor zvolil jméno „Abdruschin“?
Odpověď: Stejným právem, jako když si spisovatel zvolí za pseudonym nějaké jméno. Co je jméno? Nic! Nemělo by zde již také více být. Abdruschin neznamená nic zvláštního, nýbrž pouhý pseudonym. —